[{"data":1,"prerenderedAt":-1},["ShallowReactive",2],{"grammar-page-cs-jmenny-prisudek-v-nominativu-a-instrumentalu":3,"grammar-exercises-by-page-01a12eaa-f7e5-769c-b900-cd32bca10607":25,"exercise-list-path-cs-none":59},{"id":4,"title":5,"slug":6,"seoDescription":7,"content":8,"language":9,"level":10,"displayOrder":11,"grammarTopics":12,"createdAt":19,"updatedAt":20,"vocabularyLists":21,"primaryTopicHub":22,"readyImages":24},"01a12eaa-f7e5-769c-b900-cd32bca10607","Jmenný přísudek v nominativu a instrumentálu","jmenny-prisudek-v-nominativu-a-instrumentalu","Rozlišuj nominativ a instrumentál ve jmenném přísudku: označení osoby, povolání a role, shodu přídavných jmen i volbu pádu po slovesech být a stát se.","Věty **Eva je učitelka** a **Eva je učitelkou** jsou obě správné. Volba pádu může změnit důraz nebo styl, ale často se význam obou vět překrývá. Naučíš se rozlišovat základní použití nominativu a instrumentálu a vyhnout se příliš jednoduchému pravidlu o trvalých a dočasných vlastnostech.\n\n## 1. Co tvoří jmenný přísudek\n\nVe větě **Eva je učitelka** tvoří přísudek sloveso **je** a jmenná část **učitelka**. Sloveso *být* zde funguje jako **spona**: spojuje podmět s informací o tom, kdo nebo jaký někdo je.\n\nJmennou část může tvořit například:\n\n- podstatné jméno: Eva je **učitelka \u002F učitelkou**;\n- přídavné jméno: Eva je **trpělivá**.\n\nU podstatných jmen se často rozhodujeme mezi **nominativem (1. pádem)** a **instrumentálem (7. pádem)**. U přídavných jmen je v běžném vyjadřování základní nominativ.\n\n## 2. Nominativ: kdo nebo co to je\n\nNominativ běžně používáme, když někoho nebo něco pojmenováváme, zařazujeme do určité skupiny nebo vyjadřujeme vlastnost. Je přirozený v každodenním hovoru i v neutrálním psaném textu.\n\n:::example\nTo je **moje sestra**.\n\nVelryba je **savec**.\n\nPetr je **lékař**.\n\nTen pokoj je **světlý**.\n:::\n\nV identifikačních větách s ukazovacím **to**, například **To je moje sestra** nebo **To byl náš učitel**, stojí pojmenování v nominativu: ✗ **To je mou sestrou**. Jinou stavbu má věta **Hlavním městem je Praha**: podmětem je **Praha** v nominativu, zatímco jmenná část přísudku **hlavním městem** stojí v instrumentálu před sponou. Samotné pořadí slov tedy pád neurčuje.\n\nNominativ se neomezuje na trvalé vlastnosti. Může označovat i aktuální stav nebo dočasnou roli:\n\n- Dnes je Jana **unavená**.\n- Tento týden je Pavel **náš vedoucí**.\n\nSamotný časový údaj, například *dnes* nebo *tento týden*, tedy instrumentál nevyžaduje.\n\n## 3. Instrumentál: povolání, funkce a role\n\nInstrumentál po slovese *být* často vyjadřuje povolání, funkci nebo roli. Může zdůraznit, v jakém postavení člověk působí nebo jakou úlohu něco plní. V některých větách působí formálněji než nominativ.\n\n| Nominativ | Instrumentál | Význam a důraz |\n| --- | --- | --- |\n| Eva je **učitelka**. | Eva je **učitelkou**. | Obě věty mohou neutrálně označovat povolání. |\n| Pavel je **předseda spolku**. | Pavel je **předsedou spolku**. | Instrumentál může více zdůraznit zastávanou funkci. |\n| Tato kniha je **dobrý průvodce**. | Tato kniha je **dobrým průvodcem**. | U tohoto přeneseného pojmenování neživotného podmětu je instrumentál přirozenější; vyjadřuje, k čemu kniha slouží. |\n\nU názvů povolání a funkcí se instrumentál často uplatňuje také s infinitivem *být*, v kondicionálu a v minulém či budoucím čase: **Chce být lékařem. Chtěla bych být lékařkou. Byl předsedou spolku. Až vyrostu, budu pilotem.** Porovnej běžné zařazení **Je lékař** s vyjádřením zamýšleného povolání **Chce být lékařem**. Varianta **Chce být lékař** může působit hovorověji, není však sama o sobě nespisovná. Tyto slovesné tvary instrumentál obecně nevyžadují: i **Byl to dobrý lékař** nebo **To by byla chyba** jsou neutrální spisovné věty. Rozhoduje také stavba věty a význam jmenné části.\n\n:::note\nRozdíl **trvalé × dočasné** je pouze možná významová tendence, ne pevné pravidlo. Věta **Celý život byl učitelem** je správná, přestože jde o dlouhodobé povolání. Také nominativ může označovat dočasnou roli: **Dnes jsem váš průvodce.**\n:::\n\nPokud jsou možné oba pády, nemusí mezi nimi být výrazný významový rozdíl. Důležitý je také kontext a styl celého textu.\n\n## 4. Přídavné jméno samostatně a u podstatného jména\n\nSamostatné přídavné jméno po slovese *být* má v běžné současné češtině zpravidla nominativ. Shoduje se s podmětem v rodě a čísle:\n\n- Jana je **spolehlivá**.\n- Petr je **spolehlivý**.\n- Jana a Eva jsou **spolehlivé**.\n\nInstrumentál samostatného přídavného jména se může objevit, ale často působí knižně nebo zastarale. Pro běžné vyjádření vlastnosti proto zvol nominativ.\n\nJiná situace nastává, když přídavné jméno rozvíjí podstatné jméno. Pak se řídí jeho pádem, rodem a číslem:\n\n| Nominativ celé jmenné části | Instrumentál celé jmenné části |\n| --- | --- |\n| Jana je **zkušená lékařka**. | Jana je **zkušenou lékařkou**. |\n| Petr je **dobrý učitel**. | Petr je **dobrým učitelem**. |\n| Eva a Jana jsou **zkušené lékařky**. | Eva a Jana jsou **zkušenými lékařkami**. |\n\n:::warning\nNekombinuj nominativ přídavného jména s instrumentálem podstatného jména.\n\n✗ Jana je **zkušená lékařkou**.\n\n✓ Jana je **zkušená lékařka**.\n\n✓ Jana je **zkušenou lékařkou**.\n:::\n\n## 5. Rozdíl mezi být a stát se\n\nSloveso **být** vyjadřuje stav nebo zařazení. Sloveso **stát se** vyjadřuje změnu: někdo získá nové povolání, funkci nebo postavení. Podstatné jméno označující tuto novou roli má po *stát se* instrumentál.\n\n:::example\n**Stav:** Lenka je **ředitelka \u002F ředitelkou** školy.\n\n**Změna:** Lenka se stala **ředitelkou** školy.\n\n**Stav:** Tomáš je **náš kolega \u002F naším kolegou**.\n\n**Změna:** Tomáš se stal **naším kolegou**.\n:::\n\nVolbu mezi dvěma pády po *být* tedy nepřenášej automaticky na *stát se*.\n\n:::tip\nU nové funkce si pomoz otázkou **Kým se stal?** — **ředitelem, předsedou, vedoucím**. Otázka ti pomůže vybavit instrumentál.\n:::\n\n### Další slovesa s instrumentálem\n\nInstrumentál se objevuje také u dalších sloves. Všímej si jejich významu a vazby:\n\n- **Zůstat** vyjadřuje pokračování stavu nebo vztahu: **I po rozchodu zůstal mým přítelem.** U samostatného přídavného jména je běžný nominativ: **Zůstal klidný.**\n- **Zdát se \u002F připadat** vyjadřují dojem: **Zdál se mi rozumným člověkem. Připadal mi dobrým společníkem.** U samostatného přídavného jména běžně použijeme nominativ: **Zdál se mi rozumný. Připadal mi milý.** Podstatné jméno může být v nominativu ve variantě s *jako*: **Zdál se mi jako rozumný člověk.**\n- **Jmenovat \u002F zvolit někoho něčím** vyjadřují přidělení funkce: **Jmenovali ji ředitelkou. Zvolili ho předsedou.** Nejde zde o spony: instrumentál označuje funkci osoby vyjádřené předmětem **ji \u002F ho** ve 4. pádě. Stejný instrumentál zůstává v trpném rodě: **Byla jmenována ředitelkou. Byl zvolen předsedou.**\n\n## 6. Jak vybrat pád\n\n1. **Urči sponu.** Po *stát se* použij pro podstatné jméno označující novou roli instrumentál.\n2. **Rozliš vlastnost a pojmenování.** Samostatné přídavné jméno po *být* má běžně nominativ: **Je pečlivá.**\n3. **U podstatného jména zvaž význam a styl.** Nominativ běžně pojmenovává a zařazuje; instrumentál často vyjadřuje funkci či roli: **Je vedoucí \u002F vedoucím oddělení.** V identifikační stavbě s ukazovacím *to* zvol nominativ: **To je náš vedoucí.** U povolání a funkcí s infinitivem *být* je častý instrumentál: **Chce být vedoucím oddělení.** Samotný čas ani kondicionál však pád neurčuje.\n4. **Zkontroluj celou jmennou část.** Správně je **dobrý učitel** nebo **dobrým učitelem**, nikoli směs obou pádů.\n\nPamatuj: **dočasnost sama o sobě pád neurčuje**. Po *být* jsou v mnoha větách přijatelné obě možnosti.","cs","B2",140,[13],{"id":14,"name":15,"level":10,"language":9,"isCompleted":16,"completionPercentage":17,"totalExercises":18,"completedExercises":17},"01a12eaa-f649-7f3b-812f-8ef7466e9808","Shoda a jmenná část přísudku",false,0,15,"2026-10-12T05:51:58+00:00","2026-10-12T17:16:11+00:00",[],{"name":15,"slug":23,"language":9},"shoda-a-jmenna-cast-prisudku-b2",[],[26,36,43,52],{"@id":27,"@type":28,"id":29,"grammarPage":30,"title":31,"instructions":32,"displayOrder":17,"type":33,"questionCount":34,"blankCount":34,"isCompleted":16,"ogImageUrl":35},"\u002Fapi\u002Fgrammar_exercises\u002F01a12eab-0a98-769c-9a0d-481b2834dbfe","GrammarExercise","01a12eab-0a98-769c-9a0d-481b2834dbfe","\u002Fapi\u002Fgrammar_pages\u002F01a12eaa-f7e5-769c-b900-cd32bca10607","Kdo jsme a jací jsme","Doplňte věty nebo jejich hodnocení. U samostatných přídavných jmen volte běžné současné vyjádření, nikoli knižní či zastaralé tvary.","word_select",12,"\u002Fuploads\u002Fimages\u002Fgpimg_6cd69637-71e3-4181-b63d-485ebb2cc641_hero.webp?v=1791784323",{"@id":37,"@type":28,"id":38,"grammarPage":30,"title":39,"instructions":40,"displayOrder":41,"type":33,"questionCount":34,"blankCount":34,"isCompleted":16,"ogImageUrl":42},"\u002Fapi\u002Fgrammar_exercises\u002F01a12eab-0aaa-7aa6-a406-613e5e9eb0fe","01a12eab-0aaa-7aa6-a406-613e5e9eb0fe","Nové funkce, vztahy a dojmy","Vyberte správné doplnění nebo hodnocení věty. Samostatná přídavná jména doplňujte v běžné současné češtině, bez knižního či zastaralého zabarvení.",1,"\u002Fuploads\u002Fimages\u002Fgpimg_04bad6e4-6225-454d-90cf-e6f0d8da255d_hero.webp?v=1791784323",{"@id":44,"@type":28,"id":45,"grammarPage":30,"title":46,"instructions":47,"displayOrder":48,"type":49,"questionCount":50,"blankCount":50,"isCompleted":16,"ogImageUrl":51},"\u002Fapi\u002Fgrammar_exercises\u002F01a12eab-0abc-7dd5-a597-2066ffa92b0e","01a12eab-0abc-7dd5-a597-2066ffa92b0e","Pojmenování a shoda jmenné části","Sestavte z dílků větu. Jeden nebo dva nadbytečné dílky nepoužijte. Zachovejte velká písmena a interpunkci; vlastnosti vyjadřujte běžnou současnou češtinou.",2,"sentence_builder",10,"\u002Fuploads\u002Fimages\u002Fgpimg_97e4d77f-031c-45f9-9571-6b4df92e4277_hero.webp?v=1791784323",{"@id":53,"@type":28,"id":54,"grammarPage":30,"title":55,"instructions":56,"displayOrder":57,"type":49,"questionCount":34,"blankCount":34,"isCompleted":16,"ogImageUrl":58},"\u002Fapi\u002Fgrammar_exercises\u002F01a12eab-0acb-7066-a839-e3c669de2736","01a12eab-0acb-7066-a839-e3c669de2736","Změny rolí a osobní dojmy","Sestavte z dílků větu. Dva nadbytečné dílky nepoužijte. Zachovejte velká písmena a interpunkci; samostatná přídavná jména používejte v běžné současné češtině.",3,"\u002Fuploads\u002Fimages\u002Fgpimg_73f17111-bc4a-476a-9950-c4d1f29cbe87_hero.webp?v=1791784323",null]