Archaické slovesné tvary při čtení starších textů.

Při čtení starších textů potřebuješ rozpoznat nejen význam slovesa, ale také jeho někdejší tvary. Zaměříme se na archaické infinitivy, staré minulé časy a odlišné užívání pomocného slovesa: cílem je porozumět textu a převést jeho sdělení do dnešní češtiny, nikoli tyto prostředky napodobovat.

1.Nejdřív urči stáří a podobu textu

Pod označením starší čeština se skrývají různá období. Knižní infinitiv z románu devatenáctého století není stejně starý jev jako jednoduchý minulý čas ve středověké kronice. Navíc můžeš číst původní znění, přepis se zachovaným hláskoslovím nebo jazykově upravené vydání.

Při určování neznámého tvaru postupuj takto:

1. Zjisti, z jakého období text pochází a jak jej vydavatel upravil.
2. Najdi podmět a ostatní slovesné tvary ve větě.
3. Urči, zda neznámý výraz označuje samostatný děj, nebo patří ke složenému tvaru.
4. Ověř výklad podle návaznosti vyprávění, ne pouze podle dnešní podoby slova.

2.Infinitivy na -ti a -ci

Ve starší literatuře se běžně setkáš s infinitivy býti, míti, dělati. V dnešním neutrálním vyjádření jim odpovídají být, mít, dělat. Tvary na -ti nejsou samy o sobě nespisovné; dnes však obvykle působí knižně, archaicky nebo slavnostně.

U některých sloves odpovídá staršímu zakončení -ci dnešní -ct. Nestačí tedy vždy jen odstranit poslední písmeno.

Starší infinitiv	Dnešní neutrální podoba	Co při čtení rozpoznáš
býti	být	infinitiv slovesa být
nésti	nést	infinitiv slovesa nést
říci	říct	infinitiv, nikoli osobní tvar
moci	moct; také moci	infinitiv modálního slovesa
péci	péct	infinitiv slovesa péct

3.Jest a pomocné sloveso v minulém čase

Tvar jest odpovídá dnešnímu je. Může stát jako spona nebo vyjadřovat existenci; sám o sobě tedy neoznačuje minulost.

Ve starším složeném minulém čase se však pomocné sloveso objevovalo také ve třetí osobě, kde je dnes zpravidla nevyjadřujeme. Spojení přišel jest jako celek odpovídá dnešnímu přišel. Pořadí složek mohlo být i jiné.

Starší spojení	Rozbor	Dnešní vyjádření
Petr přišel jest.	příčestí na -l + pomocné sloveso	Petr přišel.
Hosté přišli jsou.	příčestí na -l + pomocné sloveso	Hosté přišli.
Byl jest nemocen.	minulý tvar slovesa být	Byl nemocný.

Naproti tomu spojení byl přišel obsahuje dva tvary na -l. Jde o starší předminulý čas, který mohl vyjadřovat děj předcházející jinému minulému ději. Dnešní čeština tento vztah zpravidla vyjádří běžným minulým časem a kontextem.

4.Aorist a imperfektum ve středověkých textech

Stará čeština měla také jednoduché minulé časy: osobu a čas vyjadřoval jediný slovesný tvar bez pomocného slovesa. Pro čtení jsou důležité zejména aorist a imperfektum.

Aorist často posouvá vyprávění jednotlivou minulou událostí. Imperfektum často představuje minulý stav, probíhající děj nebo pozadí vyprávění. Toto rozlišení však nelze ztotožnit s dnešní dvojicí dokonavého a nedokonavého vidu: čas a vid nejsou totožné kategorie a historické užití se vyvíjelo.

Historický tvar	Určení v uvedeném kontextu	Dnešní význam
On to učini.	aorist, 3. osoba jednotného čísla	On to učinil.
On tam bieše.	imperfektum slovesa být, 3. osoba jednotného čísla	On tam byl.
Já bych doma.	při historickém minulém čtení aorist slovesa být, 1. osoba jednotného čísla	Já jsem byl doma.

Podoby učini a bieše mohly sloužit také pro druhou osobu jednotného čísla. V tabulce určuje třetí osobu výslovný podmět on; samotné zakončení by k takovému rozhodnutí nestačilo.

Při četbě nemusíš umět celé historické paradigma aktivně tvořit. Potřebuješ však připustit, že sloveso bez dnešní koncovky nebo bez pomocného jsem může být plnohodnotným minulým tvarem.

5.Když známý tvar znamená něco jiného

Zvlášť zrádné jsou tvary, které přežily s jinou funkcí. Dnešní bych je součástí podmiňovacího způsobu, historicky však souvisí s aoristem slovesa být.

Druhý výklad není automatický. I ve starší češtině se rozvíjelo podmiňovací užití a v dialogu může být část výpovědi nevyjádřená. Rozhoduje datace, skladba věty a širší kontext. Samotná přítomnost slova bych tedy nedokazuje ani archaismus, ani podmínku.

Podobně nesmíš každou starobyle působící větu převádět slovo za slovem. Ve spojení přišel jest pomocné sloveso při modernizaci vypustíš; u samostatného jest je naopak zpravidla nahradíš tvarem je.

6.Kontrola porozumění při převodu

Při převodu do dnešní češtiny zachovej především děj, jeho účastníky a časové vztahy. Stylovou ztrátu posuzuj odděleně: neutrální převod vysvětluje význam, ale nemusí zachovat slavnostnost ani rytmus originálu.

• Býti, nésti, říci: rozpoznej infinitiv a ověř jeho dnešní podobu i stylovou platnost.
• Jest: rozliš samostatný tvar slovesa být a součást složeného minulého času.
• Přišel jest × byl přišel: nezaměň běžné minulé sdělení s vyjádřením předčasnosti.
• Učini, bieše: počítej s jednoduchým minulým časem a osobu určuj z kontextu.
• Bych: prověř, zda jde o historický minulý tvar, nebo součást podmiňovacího způsobu.