Modalita v ironii a nepřímém hodnocení.

1.Co mluvčí říká a co tím hodnotí

Výpověď To se ti tedy muselo líbit může vyjadřovat upřímný odhad i ironickou reakci na nepříjemný zážitek. Při ironii a nepřímém hodnocení nestačí určit význam modálního slovesa nebo částice: sleduj také situaci, intonaci a vztah mezi mluvčími.

V této lekci se naučíš:

• rozlišovat doslovný modální význam od hodnocení naznačeného kontextem;
• rozpoznávat ironickou jistotu, předstíraný obdiv a zpochybnění cizího nároku;
• volit mezi jemným odstupem a ostrou, případně zraňující ironií.

Modalita zde zahrnuje zejména vyjadřování jistoty, možnosti, nutnosti a očekávání. Nepřímé hodnocení vzniká tehdy, když mluvčí svůj úsudek nevysloví přímo, ale nechá adresáta, aby jej vyvodil. Ne každé takové hodnocení je ironické.

2.Rozpor mezi výpovědí a situací

Ironické čtení často vzniká z nápadného rozporu: mluvčí zdánlivě přijímá závěr, který známá situace činí neudržitelným. Tím může zesměšnit nejen výsledek, ale i předchozí očekávání nebo slib.

Sloveso muset má v obou výpovědích podobu silného úsudku. Ironii však nevytváří samo: vzniká při interpretaci celé promluvy v dané situaci.

3.Modální prostředky a jejich hodnoticí účinek

Následující prostředky nemají pevně daný ironický význam. Tabulka ukazuje jejich účinek v konkrétních situacích, nikoli samostatné „ironické tvary“.

Prostředek	Situace a výpověď	Naznačené hodnocení
muset: zdánlivě nutný závěr	Po třetí opravě stejné chyby: „To musí být opravdu spolehlivý systém.“	Systém je nespolehlivý; předstírané uznání zdůrazňuje rozpor.
určitě: předstíraná jistota	Kolega už třikrát nedodržel termín a znovu slibuje zítřek: „Tentokrát to určitě stihneš.“	Mluvčí dává najevo nedůvěru k opakovanému slibu.
snad v otázce	Účastník chce uzavřít jednání bez podkladů: „To snad myslíte vážně?“	Mluvčí vyjadřuje údiv a odmítavý postoj, ne pouze nejistotu.
mít s infinitivem	Autor předloží závěr bez důkazů: „Tohle má být odborný rozbor?“	Mluvčí zpochybňuje, že text odpovídá deklarované úrovni.
moci: zdánlivě příznivá možnost	Po oznámení dalšího neplaceného přesčasu: „Tak to můžeme být rádi.“	Mluvčí situaci hodnotí záporně prostřednictvím předstírané spokojenosti.

Otázky To snad myslíte vážně? a Tohle má být odborný rozbor? mohou být hodnoticí i bez ironie. Často otevřeně vyjadřují nesouhlas, zatímco ironická pochvala jej podává jako zdánlivé uznání.

4.Nepřímé hodnocení bez ironie

Nepřímé hodnocení nemusí obracet kladný význam v záporný. Mluvčí může zpochybnit samozřejmost určitého závěru nebo naznačit, že skutečnost nesplňuje očekávané měřítko.

U druhé výpovědi je stále možná skutečná diskuse o tom, co se za úspěch považovat má. Označení řečnická otázka je vhodné teprve tehdy, když mluvčí otázkou především prosazuje svůj postoj, nikoli získává chybějící informaci.

5.Intonace, psaný text a vztah mluvčích

V mluveném projevu může ironické čtení podpořit nápadný důraz, protažení slova nebo nesoulad mezi zdánlivě nadšeným tónem a nepříjemnou situací. Ironie ale může zaznít i zcela věcně. Žádný jednotlivý intonační průběh ji spolehlivě nezaručuje.

V psaném textu pomáhá především výslovně uvedený kontrast:

Bez první věty může stejná formulace působit jako běžné kladné hodnocení. Uvozovky, výpustka nebo vykřičník mohou odstup naznačit, samy však neodstraňují nejednoznačnost.

Mezi blízkými lidmi může ironie posilovat pocit sdíleného postoje. Při nerovném postavení nebo před publikem však stejná věta může působit jako výsměch. Rozlišuj také kritiku situace od útoku na schopnosti člověka.

6.Jak výpověď vyložit a zvolit

1. Urči doslovný význam. Vyjadřuje forma jistotu, nutnost, možnost, nebo očekávání?
2. Porovnej jej s kontextem. Odpovídá známým skutečnostem, nebo s nimi nápadně kontrastuje?
3. Najdi předmět hodnocení. Jde o výsledek, cizí slib, měřítko kvality, nebo samotného adresáta?
4. Zvaž jiné čtení. Může jít o upřímný odhad, skutečnou otázku či neironickou výtku?
5. Přihlédni ke vztahu a situaci. Bude odstup srozumitelný a přiměřený, nebo je lepší hodnocení vyslovit přímo?

Modální výraz poskytuje významový základ; hodnoticí účinek dotváří kontext. Ironie často předstírá přijetí postoje, od něhož se mluvčí ve skutečnosti distancuje. Nepřímé hodnocení je širší: může být kritické a zcela vážné.