Nejednoznačné odkazování zájmen a reflexivní posesivita
Rozlišuj možné odkazy osobních a přivlastňovacích zájmen, určuj vlastníka u zájmena svůj a odstraňuj nejasnosti v souvětích i vazbách s infinitivem.
Zájmeno může mít správný tvar, a přesto nemusí být jasné, koho označuje nebo komu něco patří. Zaměříš se na rozlišení možných odkazů, na vlastníka vyjádřeného zájmenem svůj a na úpravy nejasných souvětí a konstrukcí s infinitivem.
Shoda ještě nezaručuje jasný odkaz
Rod a číslo pomáhají určit, ke kterému výrazu zájmeno odkazuje. Pokud však těmto znakům odpovídá několik osob nebo věcí, samotný tvar zájmena nestačí. Rozhoduje také význam, předchozí text a situace.
Eva potkala Kláru, když ona vycházela z knihovny.
Z knihovny mohla vycházet Eva i Klára. Výslovné ona může některou osobu zdůraznit, ale bez dalšího kontextu ji jednoznačně neurčuje.
- Z knihovny vycházela Eva: Když Eva vycházela z knihovny, potkala Kláru.
- Z knihovny vycházela Klára: Eva potkala Kláru, která právě vycházela z knihovny.
Neplatí mechanické pravidlo, že zájmeno označuje vždy nejbližší předcházející jméno. Blízkost může určitému výkladu napomoci, není však gramatickou zárukou.
Svůj určuje vztah k podmětu, ne totožnost osoby
Zájmeno svůj běžně přivlastňuje podmětu příslušné věty. Jeho koncovka se ale řídí přivlastňovaným jménem, nikoli rodem nebo počtem vlastníků. Ve spojení Jana hledá svého psa tedy tvar svého neoznačuje mužského vlastníka.
| Věta | Komu patří byt? | Co zůstává nejasné? |
|---|---|---|
| Pavel ukázal Martinovi svůj byt. | Pavlovi. | Vlastník je určen podmětem. |
| Pavel ukázal Martinovi jeho byt. | Martinovi nebo jinému muži známému z kontextu. | Samotné jeho vlastníka přesně neurčuje. |
| Pavel řekl Martinovi, že prodá svůj byt. | Tomu, kdo bude prodávat. | Nevyjádřeným podmětem slovesa prodá může být Pavel i Martin. |
Poslední věta ukazuje důležitou hranici pravidla: svůj spojuje vlastníka s podmětem, ale nemusí samo objasnit, kdo tímto podmětem je.
V neutrální větě Pavel prodal jeho byt nevyjadřuj zájmenem jeho, že byt patřil Pavlovi. Pro tento význam použij Pavel prodal svůj byt. Zájmeno jeho zde odkazuje k jinému muži.
V souvětí sleduj podmět každé věty
Při přechodu do vedlejší věty se může změnit osoba, ke které se svůj vztahuje. Nestačí proto najít první podmět celého souvětí.
Jana řekla Evě, že Eva může prodat svůj byt.
Byt patří Evě: podmětem vedlejší věty je Eva.
Jana řekla Evě, že Eva může prodat její byt.
Byt v běžném výkladu nepatří Evě. Může patřit Janě, ale také jiné ženě známé z kontextu. Pokud má být vlastník zcela jasný, napiš: Jana řekla Evě, že Eva může prodat Janin byt.
Podobná nejistota vzniká u nevyjádřeného podmětu: Jana řekla Evě, že může prodat svůj byt. Kontext může určit, kdo smí prodávat; izolovaná věta však tuto informaci bezpečně neposkytuje.
V textu, v němž záleží na přesném určení práv, povinností nebo vlastnictví, je opakování jména často vhodnější než úsporné, ale nejasné zájmeno.
Quick check
Try one question now.
Ve větě „Tereza zavolala Lucii, když ona dorazila na nádraží“ zájmeno ona bez dalšího kontextu
Check your answer when you are ready. No sign-in needed.
Infinitiv může mít jiného konatele
Infinitiv nemá osobní koncovku. Přesto obvykle rozumíme tomu, kdo má jeho děj vykonat. Tento konatel infinitivu nemusí být totožný s podmětem určitého slovesa.
- Jana chce prodat svůj byt. Prodávat chce Jana; byt patří Janě.
- Jana přiměla Evu prodat svůj byt. Prodávat má Eva; přirozený výklad spojuje byt s Evou.
U některých konstrukcí však přivlastňování kolísá mezi podmětem hlavní věty a konatelem infinitivu. Význam slovesa a kontext mohou jeden výklad podpořit, ale nejasnost nemusí odstranit.
Jana dovolila Evě použít svůj počítač.
Věta může vyvolat otázku, zda jde o Janin, nebo Evin počítač. Pro jednoznačné sdělení pojmenuj vlastníka:
- Jana dovolila Evě použít Janin počítač.
- Jana dovolila Evě použít Evin počítač.
U infinitivu se neptej pouze „Kdo je podmětem hlavní věty?“, ale také „Kdo má vykonat děj infinitivu?“. Jestliže jsou to různé osoby, zkontroluj zvlášť, komu přivlastňuješ.
Ne každé můj nebo náš nahraď zájmenem svůj
Přivlastňování nemusí znamenat pouze osobní vlastnictví. Může vyjadřovat také členství, příslušnost nebo vztah ke skupině.
Porovnej věty Představil jsem svou rodinu a Představil jsem naši rodinu. První vztahuje rodinu k mluvčímu jako podmětu. Druhá ji představuje jako společnou rodinu určité skupiny, například mluvčího a jeho sourozence. Obě věty jsou spisovné, ale volí odlišný pohled.
Zájmeno náš není chybné jen proto, že označovaná skupina zahrnuje podmět věty. Rozhoduje, zda chceš vyjádřit vztah k samotnému podmětu, nebo ke skupině označené jako my.
Kontrola jednoznačnosti
Při úpravě textu postupuj takto:
- Najdi všechny osoby nebo věci, ke kterým může zájmeno odkazovat.
- U svůj urči podmět příslušné věty; u infinitivu také jeho konatele.
- Ověř, zda kontext skutečně vylučuje ostatní výklady.
- Pokud ne, zopakuj jméno, výslovně pojmenuj vlastníka nebo přestav větu.
Správný tvar není totéž co jednoznačný odkaz. Zájmeno svůj vyjadřuje vztah k podmětu, ale neurčí za čtenáře nejasný podmět ani automaticky nevyřeší vztahy v infinitivní konstrukci.
You reached the end
You reached the endNow make it stick.
Save your progress, or start the exercises. Practice with detailed feedback after you submit, or save your progress and come back.
Was this lesson helpful?
Last updated October 12, 2026