Osamostatněné větné členy a dodatečné připojení.

Větný člen můžeš oddělit od zbytku výpovědi a dát mu vlastní intonační úsek. Tím nastolíš téma, připomeneš, o kom mluvíš, nebo dodatečně zpřesníš už vyslovenou informaci. Rozhodující není jen poloha výrazu, ale také jeho zapojení do větné stavby a vztah k předchozímu sdělení.

1.Co znamená osamostatnění

Porovnej tři způsoby, jak sdělit podobný obsah:

Podoba	Příklad	Účinek
Běžné začlenění	O nové smlouvě jsme už mluvili.	Souvislé, neutrální sdělení.
Samostatně vytčené téma	Ta nová smlouva, o té jsme už mluvili.	Nejprve se nastolí téma, potom se o něm něco sdělí.
Dodatečné upřesnění	Už jsme o ní mluvili — o té nové smlouvě.	Až za sdělením se výslovně pojmenuje, čeho se týká.

Osamostatněný výraz má vlastní intonaci. V písmu jeho oddělení naznačuje zejména čárka nebo pomlčka. Samotné přesunutí větného členu na začátek však ještě osamostatnění neznamená.

2.Výraz před větou: nejprve téma

Předsunutý samostatný výraz pojmenuje téma. Uvnitř následující věty na něj zpravidla odkazuje zájmeno nebo příslovce, například ten, o ní, tam.

V prvním příkladu je ta nová smlouva v 1. pádě jako pojmenování tématu. Vazbu slovesa mluvit o něčem vyjadřuje až spojení o té uvnitř věty. Předsunuté pojmenování tedy nemusí mít pád, který by mělo při přímém začlenění.

Ve druhém příkladu je Petra rovněž v 1. pádě; předmětem slovesa potkat je zájmeno tu. Třetí příklad ukazuje, že samostatný výraz může mít i podobu předložkového spojení.

3.Výraz za větou: dodatečné pojmenování

Samostatný výraz může stát také za větou. Čtenář nebo posluchač nejprve dostane sdělení se zájmenem a teprve potom přesné pojmenování. Výraz tak může připomenout nebo vyjasnit, ke komu či k čemu zájmeno odkazuje.

V těchto příkladech dodatečné pojmenování zachovává pádovou a předložkovou podobu odpovídající odkazu ve větě: ji → tvoji sestru, o ní → o té nové smlouvě. Pomlčka zdůrazňuje hranici mezi sdělením a následným pojmenováním; při slabším oddělení lze použít čárku.

Odkaz musí být srozumitelný. Pokud by zájmeno mohlo označovat několik různých osob nebo věcí, bývá jasnější uvést podstatné jméno rovnou ve větě.

4.Dodatečné připojení: další informace

Dodatečně připojený člen nemusí rozvíjet předchozí zájmeno. Může doplnit už významově uzavřené sdělení o omezení, zpřesnění nebo zdůrazněnou součást celku.

Funkce připojení	Příklad	Co se doplňuje
Časové zpřesnění	Přijedu zítra, ale až večer.	Přesnější čas příjezdu.
Omezení platnosti	Nabídku přijmeme, ovšem jen za těchto podmínek.	Podmínky přijetí nabídky.
Zdůraznění součásti celku	Všichni souhlasili, i vedoucí.	Výslovně se vyzdvihuje jeden z účastníků.

Výrazy ale, ovšem, a to, i mohou vztah doplnění k předchozímu sdělení usnadnit. Nejsou však povinnou součástí každého dodatečného připojení.

Rozdíl mezi oběma postupy spočívá hlavně v jejich funkci:

• Samostatné pojmenování: Už jsme o ní mluvili — o smlouvě. Dodatek určuje, co označuje zájmeno.
• Dodatečné zpřesnění: Už jsme o smlouvě mluvili, a to včera. Dodatek přináší další údaj.

5.Interpunkce a míra oddělení

Čárka může vyznačit volnější připojení, pomlčka zpravidla zvýrazní předěl nebo dojem dodatečného nápadu. Volba závisí také na stavbě výpovědi; nejde o mechanický převod délky pauzy do písemného znaménka.

Oddělení tečkou už vede k jiné míře rozčlenění textu; zde zůstáváme u výrazů připojených v rámci jedné grafické výpovědi.

6.Kontrola vlastní formulace

Při úpravě věty postupuj takto:

1. Urči, zda chceš nastolit téma, vyjasnit odkaz, nebo doplnit nový údaj.
2. U samostatného pojmenování zkontroluj vztah k zájmenu či příslovci uvnitř věty.
3. Ověř slovesnou vazbu, pád a případnou předložku; oddělení výrazu je samo o sobě neruší.
4. Zvaž, zda čárka nebo pomlčka skutečně pomáhá zamýšlenému členění.
5. Ve věcném textu dej přednost přímému začlenění, pokud osamostatnění nepřináší užitečný významový účinek.

Před větou výraz často otevírá téma. Za větou může upřesnit předchozí odkaz nebo přidat další informaci. Osamostatnění není pouhá změna slovosledu: mění způsob, jakým sdělení postupně předkládáš.