Přivlastňovací zájmeno svůj
Zájmeno svůj označuje, co patří podmětu věty. Nauč se ho používat pro různé osoby, vybrat běžné tvary a rozlišit svůj, jeho a její v krátkých větách.
Zájmeno svůj používáme, když něco patří tomu, kdo ve větě něco dělá. Naučíš se ho použít pro různé osoby, vybrat běžný tvar a rozlišit například svůj a jeho.
Komu věc patří?
Podmět říká, kdo ve větě něco dělá. Když věc patří této osobě, obvykle použijeme svůj.
Petr hledá svůj telefon.
Kdo hledá? Petr. Čí je telefon? Také Petra.
Eva čte svou knihu.
Kdo čte? Eva. Čí je kniha? Také Evy.
Zájmeno svůj používáme také pro vztahy mezi lidmi: Eva čeká na svou sestru.
Svůj používáme pro všechny osoby
Zájmeno svůj není jen pro osoby on a ona. Používáme ho také s podměty já, ty, my, vy, oni.
| Věta | Čí je byt? |
|---|---|
| Já uklízím svůj byt. | Můj. |
| Ty uklízíš svůj byt. | Tvůj. |
| Pavel uklízí svůj byt. | Pavlův. |
| My uklízíme svůj byt. | Náš. |
| Vy uklízíte svůj byt. | Váš. |
| Rodiče uklízejí svůj byt. | Rodičů. |
Podmět nemusí být napsaný. Často ho poznáš podle slovesa.
Hledám svůj klíč. → Já hledám klíč, který patří mně.
Vezmi si svůj kabát. → Ty si máš vzít kabát, který patří tobě.
Věta Hledám můj klíč nemusí být chybná. Zájmeno můj může zdůraznit, komu klíč patří. V běžné větě bez zvláštního důrazu ale dáváme přednost podobě Hledám svůj klíč.
Tvar závisí na následujícím jménu
Tvar zájmena vybíráme podle rodu, čísla a pádu podstatného jména. Nezáleží na tom, zda je vlastníkem muž, nebo žena.
- Petr má svůj telefon. Eva má svůj telefon.
- Petr má svou tašku. Eva má svou tašku.
- Petr má své kolo. Eva má své kolo.
Zde jsou časté tvary ve větách:
| Pád | Příklad |
|---|---|
| 4. pád: koho, co? | Hledám svého psa, svůj klíč, svou tašku, své kolo. |
| 2. pád: bez koho, čeho? | Jdu ven bez svého telefonu. |
| 3. pád: ke komu, čemu? | Jdu ke své sestře. |
| 6. pád: o kom, o čem? | Mluvím o svém bytě. |
| 7. pád: s kým, čím? | Jedu se svým bratrem. |
Ve 4. pádě množného čísla například říkáme: Vidím své kamarády. Hledám své klíče.
Tvary svou a svoji jsou oba správné: Hledám svou tašku i Hledám svoji tašku. Stejně tak můžeš říct se svou sestrou i se svojí sestrou.
Quick check
Try one question now.
Check your answer when you are ready. No sign-in needed.
Rozdíl mezi svůj, jeho a její
Zájmeno svůj odkazuje k podmětu. Zájmena jeho a její v následujících větách označují jinou osobu.
Petr a Adam mají každý svůj telefon.
- Petr hledá svůj telefon. → Hledá telefon, který patří Petrovi.
- Petr hledá jeho telefon. → V tomto rozhovoru jde o Adamův telefon.
Eva a Jana mají každá svou tašku.
- Eva nese svou tašku. → Nese tašku, která patří Evě.
- Eva nese její tašku. → V tomto rozhovoru jde o Janinu tašku.
Jeho ani její nemají vždy jednoho jasného vlastníka. Musíme vědět, o kom se mluví. Když to není jasné, použij jméno: Petr hledá Adamův telefon.
Kdy svůj nepoužít
Nestačí, že věc patří mluvčímu. Musí patřit podmětu dané věty.
Můj bratr bydlí v Brně.
Podmětem je bratr, ne já. Proto zde říkáme můj bratr, ne svůj bratr.
Petr čte mou knihu.
Kniha patří mně, ale čte ji Petr. Zájmeno svou by změnilo význam: kniha by patřila Petrovi.
Jak se rozhodnout
- Najdi podmět: Kdo něco dělá?
- Zjisti vlastníka: Komu věc patří?
- Je to stejná osoba? V běžné větě použij svůj.
- Vyber tvar podle podstatného jména: svůj telefon, svou tašku, své kolo.
Eva hledá svou tašku znamená, že taška patří Evě. Eva hledá mou tašku znamená, že taška patří mně.
You reached the end
You reached the endNow make it stick.
Save your progress, or start the exercises. Practice with detailed feedback after you submit, or save your progress and come back.
Was this lesson helpful?
Last updated October 12, 2026