Slovní přízvuk a základní větná intonace (A1)

Česká slova mají svůj přízvuk a věty svou melodii. Naučíš se poznat přízvučnou slabiku a použít základní melodii při oznámení a otázce.

Přízvuk na první slabice

Slova můžeme rozdělit na slabiky: ma-min-ka, ka-má-rád. Když vyslovíš slovo samostatně, první slabika má přízvuk. Vyslovíš ji o trochu výrazněji než ostatní slabiky.

V tabulce jsou slabiky oddělené spojovníkem. Tučná slabika má přízvuk. V běžném textu takto slova nepíšeme.

Slovo	Slabiky a přízvuk
maminka	ma-min-ka
škola	ško-la
telefon	te-le-fon
kamarád	ka-má-rád

Přízvuk nemusí být silný. První slabiku vyslov trochu výrazněji, ale nekřič.

Přízvuk není délka

Přízvuk říká, kterou slabiku vyslovíš výrazněji. Délka říká, jak dlouho zní samohláska. Je to rozdíl.

Ve slově kamarád je přízvuk na první slabice ka, ale dlouhé samohlásky jsou ve slabikách má a rád.

ká-va: první slabika má přízvuk i dlouhé á.
ma-lá: první slabika má přízvuk, druhá má dlouhé á.

Čárka nad písmenem neoznačuje přízvuk. Ve slově malá proto nepřesouvej přízvuk na poslední slabiku a nezkracuj její á.

Přízvuk ve spojení slov

Krátká předložka s jednou slabikou, například na, do nebo u, obvykle tvoří s dalším slovem jeden celek. Přízvuk je pak na předložce.

Spojení	Běžný přízvuk
na stole	na stole
do školy	do školy
u okna	u okna

Vyslov tato spojení plynule, bez pauzy mezi předložkou a dalším slovem.

Ve větě nemá každé slovo vlastní přízvuk. Krátká slova jako se nebo si bývají bez přízvuku: Petr se učí. Pro začátek si všímej hlavně přízvuku na první slabice a spojení s předložkou.

Quick check

Try one question now.

Samostatné slovo po-lév-ka má přízvuk na slabice .

Check your answer when you are ready. No sign-in needed.

Melodie oznámení a otázek

Intonace je melodie věty: hlas jde nahoru nebo dolů. Šipka ↘ ukazuje klesání hlasu, šipka ↗ stoupání. Šipky jsou zde jen pomůcka pro čtení.

Co říkáš	Běžná melodie na konci	Příklad
Oznámení	Hlas klesá.	To je Jana. ↘
Otázka s odpovědí ano/ne	Hlas obvykle stoupá.	To je Jana? ↗
Otázka se slovem kdo, co, kde nebo kdy	Hlas obvykle klesá.	Kde je Jana? ↘

Situace: Mluvíš s kamarádem o škole.

Zítra máme školu. ↘ — Říkáš informaci.

Zítra máme školu? ↗ — Ptáš se. Odpověď může být ano nebo ne.

Kdy máme školu? ↘ — Ptáš se na čas. Odpověď může být zítra.

Ne každá otázka končí stoupáním hlasu. U otázky Kde je Jana? hlas běžně klesá. Melodie se může měnit, například při překvapení. Tady procvičuješ běžné otázky bez zvláštních emocí.

Zkus to nahlas

Vyslov ma-min-ka a ka-má-rád. Přízvuk dej na první slabiku, dlouhé samohlásky nech dlouhé.
Vyslov na stole a do školy. Přízvuk dej na předložku a nedělej za ní pauzu.
Přečti dvojici: Petr je doma. ↘ — Petr je doma? ↗
Zeptej se: Kde je Petr? ↘

Pamatuj: přízvuk je na začátku slova, u běžných spojení často na předložce. Oznámení a otázky s kdo, co, kde, kdy obvykle končí klesáním hlasu; otázky s odpovědí ano/ne obvykle stoupáním.

1.Přízvuk na první slabice

2.Přízvuk není délka

3.Přízvuk ve spojení slov