Tvoření názvů osob a přechylování.

Názvy osob používáš, když mluvíš o povolání, činnosti nebo zájmech. Naučíš se rozpoznávat běžné přípony, tvořit ženské podoby a správně spojovat názvy osob s dalšími slovy. Krátce se podíváš také na přechylování příjmení.

1.Jak vznikají názvy osob

Název osoby často souvisí se slovesem nebo s jiným podstatným jménem. Nové slovo vzniká pomocí přípony, tedy části připojené za slovní základ. Základ se přitom někdy mění.

Výchozí slovo	Název osoby	Význam
učit	učitel	člověk, který učí
řídit	řidič	člověk, který řídí vozidlo
ryba	rybář	člověk, který loví ryby
sport	sportovec	člověk, který sportuje
housle	houslista	člověk, který hraje na housle
montovat	montér	člověk, který montuje zařízení
Praha	Pražan	obyvatel Prahy
líný	lenoch	člověk, který je líný; hanlivé označení

Mezi časté přípony patří -tel, -č, -ář/-ař, -ník, -ec. Najdeš je například ve slovech učitel, řidič, rybář, kuchař, pracovník, sportovec.

Další běžné typy mají přípony -ista a -ér: houslista – houslistka, montér – montérka. Setkáš se také se zakončením -ant, například praktikant – praktikantka: člověk, který získává zkušenosti při praxi. Tyto názvy označují osoby podle činnosti nebo povolání. Názvy osob mohou označovat také obyvatele místa (Praha → Pražan, přípona -an) nebo člověka s určitou vlastností (líný → lenoch, přípona -och). Význam tedy sleduj u celého slova, nejen u přípony.

2.Co je přechylování

Přechylování je tvoření ženské podoby z mužského názvu osoby: učitel → učitelka. Neměníme tím pád ani číslo, ale vytváříme nové slovo.

U mnoha povolání a činností existuje běžná mužská i ženská podoba:

• student – studentka;
• lékař – lékařka;
• prodavač – prodavačka;
• soused – sousedka.

3.Běžné ženské podoby

Nejčastěji se setkáš s příponou -ka, ale existují i jiné způsoby. Sleduj celou dvojici, nejen poslední písmeno.

Způsob tvoření	Mužská podoba	Ženská podoba
Připojení -ka	učitel	učitelka
Připojení -ka	doktor	doktorka
Změna základu a přípona -ka	herec	herečka
Přípona -ice a změna základu	úředník	úřednice
Přípona -ice a změna základu	pracovník	pracovnice
Přípona -kyně a změna základu	sportovec	sportovkyně
Přípona -yně a změna základu	kolega	kolegyně

U dvojice herec – herečka se vypouští e a c se mění na č. U dvojice úředník – úřednice se mění zakončení -ník na -nice. Tyto změny nepřenášej automaticky na jiná slova.

Některé dvojice mají výrazně odlišné podoby: král – královna, číšník – servírka. Existuje také ženská podoba číšnice, ale běžněji se používá servírka. Je užitečné učit se je jako celek.

4.Rod a shoda ve větě

S ženským názvem osoby používáme ženské tvary přídavných jmen, zájmen i příčestí v minulém čase.

Pozor na slovo kolega: přestože končí na -a, je mužského rodu. Proto říkáme nový kolega, ne nová kolega.

5.Přechylování příjmení

Také česká příjmení často mají mužskou a ženskou podobu. U mnoha z nich se připojuje -ová. Příjmení, která mají podobu přídavného jména na -ý, obvykle tvoří ženskou podobu na -á.

Mužská podoba	Ženská podoba
Novák	Nováková
Dvořák	Dvořáková
Kříž	Křížová
Svoboda	Svobodová
Hájek	Hájková
Němec	Němcová
Novotný	Novotná
Veselý	Veselá

U příjmení Kříž → Křížová připojíme -ová k celému příjmení. U typu Svoboda → Svobodová nejprve odpadá koncové -a. U příjmení Hájek → Hájková a Němec → Němcová se vypouští e: příponu připojíme k základům Hájk- a Němc-. Takovému e, které v některých tvarech mizí, říkáme pohybné e. Ne každé e však vypouštíme: například Kučera → Kučerová. U neznámého příjmení si ženskou podobu ověř.

Řekneme například: pan Novák a paní Nováková, pan Novotný a paní Novotná.

6.Jak postupovat

1. Urči, jakou osobu chceš pojmenovat: například někoho, kdo učí, nebo někoho, kdo sportuje.
2. Použij běžný název, ne libovolně zvolenou příponu: učitel, sportovec.
3. Potřebuješ-li ženskou podobu, vybav si celou dvojici: učitelka, sportovkyně.
4. Zkontroluj shodu: nová učitelka přišla, úspěšná sportovkyně vyhrála.

Základní pomůcka: učitel – učitelka, ale herec – herečka a úředník – úřednice. Ženskou podobu tedy netvoříme vždy pouhým přidáním -ka.