Aktuální, obvyklý a historický přítomný čas.

Přítomný čas nemusí označovat jen to, co se děje právě teď. Podle kontextu vyjadřuje také obvyklou činnost nebo oživuje vyprávění o minulosti. Naučíš se tyto tři významy rozlišovat a volit mezi nimi při popisu i vyprávění.

1.Stejný tvar, různý časový význam

Rozdíl mezi aktuálním, obvyklým a historickým přítomným časem nepoznáš podle samotné slovesné koncovky. Rozhoduje celá věta a situace.

Užití přítomného času	Co vyjadřuje	Příklad
Aktuální	Děj probíhá v okamžiku promluvy nebo v současném období.	Právě čtu zprávy.
Obvyklé	Děj se opakuje jako zvyk nebo pravidelná činnost.	Každé ráno čtu zprávy.
Historické	Minulý děj představujeme, jako by probíhal před námi.	Včera ráno čtu zprávy a najednou slyším ránu.

Ve všech třech příkladech má sloveso číst stejný tvar. Časové výrazy však vedou k různému výkladu.

2.Aktuální přítomnost: právě teď i v tomto období

Aktuální přítomný čas používáme pro děj, který probíhá právě v okamžiku, kdy mluvíme. Často ho upřesňují výrazy právě, teď, zrovna.

Přítomnost může zahrnovat i širší současné období. Děj nemusí probíhat přímo v okamžiku promluvy.

Druhá věta znamená, že mám román rozečtený. Neznamená, že ho právě držím v ruce a čtu.

3.Obvyklá přítomnost: zvyky a pravidelnost

Obvyklý přítomný čas říká, co se opakuje. Netvrdí, že děj probíhá právě teď. Typické jsou výrazy obvykle, často, každý den, v pondělí, o víkendech.

Pravidelnost nemusí být vyjádřena přímo. Může vyplývat z otázky nebo ze širšího kontextu:

• „Jak trávíš večery?“ — „Čtu a poslouchám hudbu.“
• „Co děláš právě teď?“ — „Čtu a poslouchám hudbu.“

Stejná odpověď v prvním rozhovoru popisuje zvyk, ve druhém aktuální činnost.

4.Historická přítomnost: minulost před očima

Historický přítomný čas neboli historický prézens používáme při vyprávění o minulosti. Vypravěč představuje události tak, jako by je právě sledoval. Vyprávění tím získává živost a bezprostřednost.

Minulý časový rámec musí být zřejmý například z výrazu včera, z letopočtu nebo z předchozího textu.

Přechod k přítomnému času zde zvýrazňuje setkání. Neznamená, že se setkání odehrává nyní.

Historický prézens se objevuje v živém ústním vyprávění, v literatuře i v historických přehledech:

Roku 1918 vzniká samostatné Československo.

V neutrálním sdělení o minulosti bývá běžnější minulý čas. Historický prézens je způsob podání událostí, nikoli povinná náhrada minulého času.

5.Na co si dát pozor

Při historickém prézentu můžeš přejít z minulého času do přítomného. Přechod ale musí mít jasnou funkci, například přiblížit důležitou scénu. Nahodilé střídání časů může čtenáře mást.

Pro základní příklady těchto tří užití volíme nedokonavá slovesa: čtu, pracuji, vidím. Tvary dokonavých sloves jako přečtu nebo napíšu běžně odkazují do budoucnosti; nejsou jednoduchou náhradou aktuálního čtu nebo píšu.

6.Jak význam rychle rozpoznat

1. Najdi časový rámec: jde o současnost, pravidelnost, nebo minulý příběh?
2. Zeptej se, zda věta popisuje aktuální situaci, nebo říká, co se obvykle opakuje.
3. Pokud je rámec minulý, ale slovesa jsou v přítomném čase, sleduj, zda vypravěč události záměrně oživuje.

Právě čtu popisuje aktuální děj. Každý večer čtu popisuje zvyk. Včera večer čtu a najednou slyším ránu podává minulou událost jako živou scénu. Rozhodující je vždy kontext.