Částice a tvary pro nepřímou výzvu, výtku a odstup.

Stejný požadavek může znít jako návrh, naléhání nebo výtka. Rozhoduje nejen slovesný tvar, ale také částice, situace a intonace. Zaměříš se na nepřímé výzvy, připomínání nesplněného očekávání a vyjádření odstupu od cizího rozhodnutí.

1.Nepřímá forma neznamená mírný tón

Nepřímou výzvou mluvčí žádá určité jednání, aniž použije běžný rozkaz. Může přitom nabídnout společné řešení, ale také vyvíjet tlak. Výtka naopak upozorňuje, že jednání neodpovídá očekávání mluvčího.

Vyjádření	Typický účinek v uvedené situaci
Co kdybys ten odstavec zkrátil?	Návrh při společné úpravě textu.
Nechceš už ten telefon odložit?	Netrpělivá výzva člověku, který neposlouchá.
Copak jsme se nedomluvili na osmé?	Výtka člověku, který přišel pozdě.
Ať si to rozhodne sám.	Přenechání rozhodnutí druhému, případně odstup.

2.Otázka jako návrh nebo naléhání

Spojení co kdybys / co kdybychom předkládá možné jednání k úvaze. Nejde jen o otázku na podmínku: mluvčí obvykle očekává reakci na návrh.

První věta nabízí společný postup. Ve druhé výrazy už konečně signalizují, že podle mluvčího měl telefonát proběhnout dříve. Návrhová konstrukce tak přechází v naléhání a výtku.

Také otázky s nechceš nebo nemohl bys mohou být nepřímou výzvou. Jejich účinek však není automaticky zdvořilý:

• Nechceš si sednout? — při vítání hosta nabídka.
• Nechceš už přestat? — při rušivém chování zpravidla výzva, aby adresát přestal.
• Nemohl bys aspoň odpovědět? — minimální požadavek spojený s nespokojeností.

3.Částice, které připomínají očekávání

Částice často ukazují, co mluvčí považuje za samozřejmé nebo co od druhého očekává. Právě tento rozpor mezi očekáváním a skutečností vytváří výtku.

Prostředek	Příklad	Co mluvčí naznačuje
přece	Termín jsi přece znal.	Tato skutečnost má být známá a oslabuje případnou omluvu.
copak	Copak nevidíš, že pracuju?	Očekávám, že to vidíš a přizpůsobíš tomu své chování.
snad	To snad nemyslíš vážně!	Odmítám přijmout právě vyslovený návrh nebo tvrzení.
vždyť	Vždyť jsi mi to slíbil.	Připomínám závazek, který je v rozporu s tvým jednáním.

Snad zde nevyjadřuje pouze nejistotu jako ve větě Snad přijde zítra. V reakci To snad nemyslíš vážně! se pojí s údivem či nesouhlasem. Podobně otázka s copak může být řečnická: mluvčí zpravidla nežádá novou informaci, ale očekává uznání své výtky.

4.Samostatné věty s že a aby

Některé věty mají podobu vedlejší věty, ale používají se samostatně. Hlavní větu není nutné doplňovat; jejich komunikační funkce vyplývá z ustálené konstrukce a situace.

Že + minulý čas může vyjadřovat výtku nebo lítost nad tím, co se nestalo.

Samostatné aby může uvádět důraznou připomínku, pokyn nebo varování:

• Abys nezapomněl zamknout! — připomínka před odchodem.
• Abyste mi tam nechodili sami! — důrazný zákaz či varování adresované více lidem.

Tyto věty jsou typické zejména pro mluvenou komunikaci. Nejde o neutrální náhradu každé prosby: podle situace mohou znít starostlivě, autoritativně nebo výhrůžně. Píše se abys, nikoli aby jsi.

5.Odstup pomocí ať si a tak si

Konstrukce ať si + sloveso může druhému ponechávat volnost, ale také signalizovat, že mluvčí jeho rozhodnutí nechce ovlivňovat nebo za ně nechce nést odpovědnost.

Při přímém oslovení může podobně působit tak si + rozkazovací způsob: Tak si to zařiď sám. Výraz tak představuje reakci na předchozí situaci; celek může vyjadřovat rezignaci nebo podrážděné přenechání odpovědnosti.

6.Jak zvolit přiměřený tón

Před formulováním výzvy nebo výtky si polož tři otázky:

1. Nabízím skutečnou volbu? Pro společný návrh se hodí například Co kdybychom…?
2. Připomínám nesplněné očekávání? Výrazy přece, vždyť, už konečně mohou výtku zvýraznit.
3. Přenechávám rozhodnutí druhému? Ať si… může vyjádřit volnost i odstup; potřebný význam musí podpořit kontext.

Nepřímá výzva není automaticky zdvořilá a částice nemají pevnou míru naléhavosti. Vždy posuzuj slovesný tvar, částice, situaci a intonaci společně.