Nominalizace a slovesné vyjádření v odborném stylu (C1)

Děj jako sdělení nebo jako pojem

V odborném textu můžeš děj vyjádřit slovesem, nebo jej pojmenovat podstatným jménem: pracovníci vyhodnotili výsledky → vyhodnocení výsledků. Tato nominalizace umožňuje zacházet s dějem jako s pojmem. Při volbě mezi jmenným a slovesným vyjádřením rozhoduje účel textu, přehlednost a zachování původce děje, času i modality, například možnosti či nutnosti.

Nominalizace není automaticky odbornější ani přesnější. Slovesná věta obvykle lépe ukazuje, kdo co dělá, zatímco jmenné vyjádření může účelně soustředit pozornost na proces, postup nebo výsledek.

Slovesné vyjádření: Technici pravidelně kontrolují zařízení.

Jmenné vyjádření: Pravidelná kontrola zařízení omezuje riziko poruch.

V první větě sdělujeme činnost techniků. Ve druhé se kontrola stává tématem, o němž něco tvrdíme.

Co se při nominalizaci mění

Nominalizace se neomezuje na slovesná podstatná jména na -ní, -tí. V odborném stylu stejnou funkci často plní i další dějová jména, například analýza, kontrola, růst, pokles. Samotné tvoření slov zde není hlavním problémem: důležité je uspořádání celé výpovědi.

Slovesné vyjádření	Jmenné vyjádření	Změna stavby
Laboratoř analyzovala vzorky.	analýza vzorků	Předmět ve 4. pádě přechází do 2. pádu; původce není uveden.
Teplota prudce poklesla.	prudký pokles teploty	Podmět se vyjadřuje 2. pádem, příslovce přídavným jménem.
Komise schválila návrh.	schválení návrhu komisí	Předmět je ve 2. pádě, původce v 7. pádě.
Tým usiluje o změnu.	úsilí týmu o změnu	Předložková vazba s o zůstává zachována.

Tabulka ukazuje časté vztahy, nikoli univerzální převodní postup. Vazbu vždy určuje konkrétní podstatné jméno. Například rozhodnout o žádosti odpovídá spojení rozhodnutí o žádosti, nikoli mechanickému převedení všech doplnění do 2. pádu.

Dějové jméno může označovat proces i jeho výsledek. Ve větě „Hodnocení trvalo hodinu“ jde o činnost; ve větě „Hodnocení obsahuje tři doporučení“ o výsledný text. Při přeformulování proto nejprve ověř význam v kontextu.

Kdy je jmenné vyjádření účelné

Nominalizace je užitečná zejména tehdy, když potřebuješ:

pojmenovat odborný postup: kalibrace přístroje, odběr vzorků;
navázat na předchozí sdělení: toto zjištění, uvedené měření;
porovnat procesy nebo vlastnosti: rychlost zpracování a přesnost měření;
vytvořit stručný nadpis: Vyhodnocení výsledků.

Výzkumníci zjistili, že se materiál při zahřívání rozpíná. Toto zjištění potvrdili dalším pokusem.

Jmenné spojení odkazuje na celé předchozí sdělení. Není nutné je opakovat.

Rozhodující bývá i známý původce. V popisu standardního postupu nemusíš v každé větě opakovat, že jednotlivé kroky provádí obsluha laboratoře. Pokud však porovnáváš práci dvou laboratoří, vypuštění původce by mohlo odstranit podstatnou informaci.

Quick check

Try one question now.

Výzkumníci mohou využívat anonymizované záznamy. Přístup však podléhá schválení etickou komisí.

Check your answer when you are ready. No sign-in needed.

Kdy dát přednost slovesu

Slovesné vyjádření bývá vhodnější, když vysvětluješ postup, odpovědnost nebo vztah mezi ději. Pomáhá také tam, kde se hromadí dějová jména a jejich doplnění.

Jmenná formulace	Přehlednější slovesná formulace
Úkolem týmu je provedení kontroly správnosti nastavení přístroje.	Tým má zkontrolovat, zda je přístroj správně nastaven.
Před zahájením měření je nutné provedení kalibrace přístroje.	Než začneme měřit, musíme přístroj kalibrovat.
Tým provedl vyhodnocení výsledků.	Tým vyhodnotil výsledky.

U druhé dvojice předpokládáme, že text popisuje práci našeho týmu. Slovesná verze původce výslovně doplňuje; bez této znalosti by bylo bezpečnější napsat: Než se začne měřit, je nutné přístroj kalibrovat.

Spojení jako provést kontrolu nebo provést měření jsou spisovná a v odborném textu běžná. Nemusíš je automaticky nahrazovat. Jednoduché sloveso však často sdělí totéž úsporněji.

Gramaticky správná věta může být stylisticky přetížená. Řetězec několika podstatných jmen není sám o sobě chyba, ale čtenář v něm může obtížně rozpoznávat vztahy. Rozděl jej nebo část převeď na vedlejší větu.

Při úpravě zachovej význam

Samotné dějové podstatné jméno zpravidla nevyjadřuje osobu ani slovesný čas. Informaci o původci, časovém zařazení, možnosti či povinnosti proto musí dodat okolní text. Nestačí pouze nahradit sloveso příbuzným jménem.

Povinnost: Laboratoř musí vzorky uchovávat v chladu.

Zachovaná povinnost: Povinností laboratoře je uchovávat vzorky v chladu.

Jiný význam: Uchovávání vzorků v chladu je možné.

Poslední věta vyjadřuje možnost, nikoli povinnost, a není významově rovnocennou úpravou.

Pozor také na to, zda text popisuje průběh, nebo dosažení výsledku:

Během zpracování dat tým zaznamenával chyby. — Chyby zaznamenával v průběhu práce.
Po zpracování dat tým zaznamenal chyby. — Chyby zaznamenal až po dokončení zpracování.

Časový vztah zde určují především předložky během a po. Ani stejně utvořené dějové jméno tedy nezaručuje stejný význam celé konstrukce.

Při obnovování slovesné věty nevymýšlej chybějícího původce. Ze sdělení Po kontrole byly vzorky uloženy do chladničky nelze bez dalšího odvodit, že je kontroloval i ukládal tentýž pracovník.

Kontrolní postup pro odborný text

Při redakci postupuj v tomto pořadí:

Urči hlavní sdělení. Potřebuješ pojmenovat proces, nebo vysvětlit, kdo co udělal?
Prověř vazby. Odpovídají doplnění zvolenému slovesu či podstatnému jménu?
Porovnej význam. Zůstal zachován původce, časový vztah, zápor a míra nutnosti či možnosti?
Posuď čitelnost. Pomůže sloveso nebo vedlejší věta rozplést dlouhé jmenné spojení?

Pojmy pojmenovávej, vztahy vysvětluj. Nominalizaci ponech tam, kde účelně označuje odborný proces nebo propojuje text. Sloveso zvol tam, kde čtenáři usnadní pochopení děje a odpovědnosti za něj.

1.Děj jako sdělení nebo jako pojem

2.Co se při nominalizaci mění

3.Kdy je jmenné vyjádření účelné

Try one question now.

4.Kdy dát přednost slovesu

5.Při úpravě zachovej význam

6.Kontrolní postup pro odborný text

Now make it stick.