Slovesný vid v generických a podmínkových výpovědích.

V obecných pravidlech i podmínkách vid určuje, zda situaci představujeme jako činnost, průběh či stav, nebo jako ohraničený celek. Dokonavost přitom sama nezaručuje skutečné dosažení výsledku a nedokonavost nevylučuje, že jednotlivé děje skončily. Rozhodující je také obecná platnost výpovědi, typ podmínky a dosah záporu.

1.Obecné tvrzení není součet jednotlivých událostí

Generická výpověď charakterizuje určitý druh situací, osob nebo věcí, nikoli jednu konkrétní událost. Může vyjadřovat pravidelný vztah, typickou vlastnost nebo obecně platný postup. Její platnost nemusí být bezvýjimečná: záleží také na výrazech jako zpravidla, obvykle či vždy a na povaze tvrzení.

Generické čtení tedy neurčuje samotný vid. Podporují je obecně pojmenovaný podmět, kontext pravidla nebo rozložení děje do opakujících se situací.

2.Opakuje se situace, ne nutně průběh

Dokonavý vid není s opakováním v rozporu. Výpověď může platit pro mnoho situací a v každé z nich představovat jeden děj jako celek. Nedokonavý vid naproti tomu může do popředí stavět činnost, její průběh nebo zvyk, aniž by zdůrazňoval hranici každého jednotlivého děje.

Výpověď	Co stojí v popředí
Kdykoli Eva kontroluje smlouvu, dělá si poznámky.	Kontrola jako činnost a poznámky pořizované při ní.
Kdykoli Eva smlouvu zkontroluje, pošle ji kolegovi.	Završená kontrola a následné odeslání v každé příslušné situaci.
Když Eva kontroluje smlouvu, obvykle najde nějakou chybu.	Probíhající činnost tvoří rámec pro jednotlivý ohraničený nález.

V poslední větě nález chyby neznamená, že Eva dokončila kontrolu celé smlouvy. Dokonavost slovesa najde vymezuje nález, nikoli děj vyjádřený slovesem kontroluje.

3.Podmínkou může být činnost i její završení

V podmínkové větě vid spoluurčuje, co musí nastat, aby byl splněn předpoklad hlavní věty. Nedokonavé sloveso může jako podmínku vymezit už samotnou činnost; dokonavé sloveso ji může vymezit jako dosažení hranice nebo výsledku. Konkrétní interpretace ovšem závisí i na významu slovesa.

Tento rozdíl není rozdílem mezi méně a více pravděpodobnou podmínkou. Vid sám neříká, zda mluvčí splnění očekává.

Také spojka když připouští více čtení:

• Když stiskneš toto tlačítko, přístroj se vypne. V návodu jde typicky o obecnou závislost, použitelnou při každém příslušném stisknutí.
• Když zítra stiskneš toto tlačítko, přístroj se vypne. Časové určení vztahuje výpověď ke konkrétní budoucí situaci.

V prvním případě nemusíme volit mezi čistě časovým a čistě podmínkovým významem: návod může současně sdělovat, za jaké podmínky i po jakém úkonu k vypnutí dochází.

4.Hypotetičnost neruší vidový rozdíl

Ve větách s kdyby zůstává rozdíl mezi činností a ohraničeným dějem zachován. Hypotetický rámec však znamená, že ohraničený děj nepředkládáme jako skutečně uskutečněný.

Obě věty míří do budoucnosti. Tvary psal a napsal zde tedy samy nevyjadřují minulou událost. Stejně tak z dokonavého napsal nelze vyvodit, že zpráva už existuje.

5.Zápor mění podmínku, nikoli mechanicky vid

Záporné nedokonavé sloveso může popírat činnost; záporné dokonavé sloveso může popírat dosažení jejího výsledku. Rozdíl je zvlášť důležitý u termínů a požadavků na splnění úkolu.

Podmínka	Význam v uvedeném kontextu
Pokud dnes večer nebudeš psát zprávu, můžeme jít do kina.	Večerní program nezahrnuje danou činnost.
Pokud zprávu do půlnoci nenapíšeš, zítra ji neodevzdáme.	Do stanovené chvíle nebude dosaženo požadovaného výsledku.

Druhá věta připouští, že psaní začne a zpráva zůstane rozpracovaná. Připouští ale i to, že psaní vůbec nezačne. Nenapíšeš samo o sobě neznamená „budeš psát, ale nedokončíš“.

Podobný rozdíl se uplatňuje v generických tvrzeních:

• Kdo nečte návody, často chybuje. Charakterizujeme obvyklé jednání určitého typu uživatele.
• Kdo si nepřečte návod, může při montáži chybovat. Podstatná je absence přečtení návodu v příslušné situaci; věta netvrdí, že dotyčný návody zásadně nečte.

6.Jak zvolit vid podle zamýšleného významu

Při formulaci obecného pravidla nebo podmínky postupuj takto:

1. Urči rozsah platnosti. Mluvíš o jedné situaci, nebo o celém typu situací? Obecná platnost sama nevyžaduje nedokonavý vid.
2. Vymez rozhodující děj. Je důležitá činnost či její průběh, nebo ohraničený úkon a dosažení výsledku?
3. Posuď každé sloveso zvlášť. Nedokonavá podmínková věta a dokonavá hlavní věta se mohou přirozeně kombinovat.
4. Odděl vid od skutečnosti a pravděpodobnosti. Dokonavá podmínka nezaručuje uskutečnění ani vyšší pravděpodobnost děje.
5. U záporu ověř, co chybí. Neprobíhá činnost, nebo není dosažen výsledek? Nedosažení výsledku samo neprozrazuje, zda činnost začala.

Základní kontrast tedy není opakovaně × jednou ani nejistě × jistě, ale způsob, jakým děj v daném pravidle či předpokladu představujeme.