Variantní koncovky a jejich stylová platnost.

U některých jmen připouští spisovná čeština pro tentýž pád více koncovek. Tyto varianty mohou být rovnocenné, ale mohou se také lišit stylovým zabarvením. Při jejich volbě proto posuzuj nejen správnost, ale i kontext: jiný tvar se hodí do běžného rozhovoru a jiný do slavnostního projevu.

1.Správnost a stylová vhodnost

Variantní koncovky umožňují vytvořit více spisovných tvarů se stejným pádovým významem. Neznamená to však, že jsou všechny tvary stejně obvyklé v každém textu.

Rozlišuj tři situace:

• Rovnocenné spisovné varianty: volbou zpravidla neměníš stylové vyznění.
• Stylově rozlišené spisovné varianty: jeden tvar je neutrální, druhý například hovorový nebo knižní.
• Spisovný a nespisovný tvar: nejde o dvě rovnocenné možnosti pro neutrální spisovný text.

2.Varianty bez výrazného stylového rozdílu

Následující dvojice není třeba rozdělovat na „správnější“ a „méně správnou“ podobu.

Pád a číslo	Spisovné varianty	Příklad
1. pád množného čísla	soudci – soudcové	O případu rozhodovali zkušení soudci / soudcové.
2. pád množného čísla	dní – dnů	Odpověď přijde během několika dní / dnů.

Rovnocennost neznamená stejnou četnost ve všech spojeních. Volbu může ovlivnit ustálené spojení, rytmus věty nebo sousední slova.

6pád jednotného čísla: -ě/-e a -u

U některých mužských neživotných jmen se vyskytují dvě spisovné koncovky. Dvojice na stromě – na stromu je stylově rovnocenná: obě podoby lze použít v neutrálním sdělení Na stromě / na stromu seděl pták.

Také v jazyce – v jazyku jsou spisovné možnosti bez pevného rozdělení na neutrální a knižní tvar. Jejich volbu však ovlivňuje význam a obvyklost spojení: o dorozumívacím prostředku běžně říkáme v českém jazyce, o orgánu například měl v jazyku piercing. Nejde tedy o pokyn libovolně střídat koncovky v každém kontextu.

Variantnost nepřenášej automaticky na další slova. V běžném místním významu užívej spojení v lese a v kostele; z dvojice na stromě – na stromu nelze odvodit, že každé jméno připouští stejné střídání.

2pád jednotného čísla neživotných jmen: -a a -u

U některých jmen jsou koncovky -a a -u rovnocenné spisovné varianty, například rybníka – rybníku: Šli jsme kolem rybníka / rybníku. Samotná volba zde nevytváří rozdíl mezi hovorovým a knižním stylem.

Jiná jména takovou dvojici nemají: u slova tunel je ve 2. pádě jednotného čísla spisovný tvar tunelu, například vjezd do tunelu. Koncovku proto určuj podle konkrétního slova, nikoli pouze podle jeho rodu nebo zakončení v 1. pádě.

3.Hovorové a knižní zabarvení

Stylovou platnost posuzuj u konkrétního slova a konkrétního tvaru. Jedna koncovka nemá stejnou stylovou hodnotu u všech jmen.

Neutrální tvar	Stylově příznakový tvar	Typické uplatnění příznakového tvaru
turisté	turisti	Hovorová spisovná podoba, vhodná zejména do neformální komunikace.
synové	syni	Knižní až archaicky působící podoba, využitelná například v patetickém nebo stylizovaném textu.

Tvar syni v běžné zprávě o rodině může působit nepřirozeně vznešeně nebo záměrně ironicky. Nejde přitom o chybný pádový tvar, ale o výrazný stylistický účinek.

4.Volba koncovky v celém spojení

U mužských životných jmen mohou být ve 3. pádě jednotného čísla možné koncovky -u a -ovi. V řetězci titulů a jmen se často volí kratší podoby, aby se koncovka -ovi zbytečně neopakovala.

U dvojice doktoru – doktorovi záleží také na tom, zda jméno stojí samostatně. Věta Poděkovala doktorovi za pomoc je neutrální; podoba Poděkovala doktoru za pomoc může dnes působit knižněji. Kratší tvar doktoru se běžně uplatňuje právě ve spojení s dalším jménem nebo příjmením.

To není obecný příkaz nahradit každé -ovi koncovkou -u. Každé jméno má vlastní soubor přípustných tvarů. V řetězci titulů a jmen dostává koncovku -ovi obvykle poslední člen: panu doktoru Novákovi. U mužského příjmení Novák je náležitý dativ Novákovi, proto spojení panu doktorovi Nováku není vhodnou alternativou.

Rozlišuj tedy mluvnickou přípustnost a stylistickou obratnost: správná věta může být méně plynulá než jiná správná věta.

5.Kde už nejde o spisovnou variantu

Častý výskyt v hovoru sám o sobě nedokazuje spisovnost. Například u slova student je v 7. pádě množného čísla neutrální spisovná podoba studenty, nikoli obecněčeské studentama.

Při redakci proto neopravuj automaticky každou neobvyklou koncovku. Nejprve zjisti, zda jde o spisovnou variantu, stylizaci, nebo skutečné porušení zamýšlené jazykové normy. Ani formálně znějící tvar není automaticky správnější.

6.Postup při výběru tvaru

1. Urči pád a číslo. Srovnávej tvary se stejnou mluvnickou funkcí.
2. Ověř varianty konkrétního slova. Pokud si nejsi jistý, použij Internetovou jazykovou příručku nebo výkladový slovník a sleduj i stylové poznámky.
3. Zvaž komunikační situaci. Pro neutrální odborný či úřední text dej přednost neutrálnímu tvaru; příznakový tvar použij záměrně.
4. Přečti celé spojení. Zkontroluj opakování koncovek, plynulost i případný nechtěný slavnostní nebo ironický tón.