Vid při vyprávění a uspořádání dějů.

Při vyprávění vid pomáhá rozlišit, co právě probíhalo, co tvořilo pozadí a které události posouvaly příběh dál. Procvičíš si také souběh a následnost dějů a změnu pohledu na tutéž situaci. Samotný vid však neurčuje celé časové pořadí: důležité jsou i spojky, časové výrazy a kontext.

1.Pozadí a hlavní události

Nedokonavá slovesa často ukazují situaci zevnitř, v jejím průběhu. Vytvářejí pozadí, do kterého vstupují další události. Dokonavá slovesa představují události jako ohraničené celky a často tvoří hlavní linii vyprávění.

Tvary pršelo, čekali, stála popisují situaci. Tvary zahlédla, zamávala, rozběhla se přinášejí nové události.

2.Souběh a zásah do průběhu

Dvě nedokonavá slovesa mohou spolu s vhodným kontextem představit děje, které probíhají současně. Spojení nedokonavého a dokonavého slovesa často ukazuje událost, která nastane během jiného děje.

Vztah dějů	Příklad	Co věta sděluje
Dva probíhající děje	Zatímco Eva vařila, Petr prostíral.	Děje se časově překrývaly.
Událost během děje	Když Eva vařila, zazvonil telefon.	Telefon zazvonil během vaření.
Událost po dokončení	Když Eva uvařila večeři, zavolala Petra ke stolu.	Nejdřív byla večeře hotová, potom Eva zavolala Petra.

Rozdíl mezi vařila a uvařila mění časový vztah v uvedených větách. Spojka když sama neznamená vždy „během“ ani vždy „potom“.

3.Jak vytvořit sled událostí

Řada dokonavých sloves se bez dalších časových údajů často chápe jako sled kroků v pořadí, v jakém je vypravěč uvádí.

Čtenář přirozeně rozumí, že Tomáš nejprve odemkl, pak vešel a potom položil tašku. Podle potřeby můžeš vztah zpřesnit:

• nejprve, potom, nakonec označují jednotlivé kroky;
• mezitím, zatímco pomáhají vyjádřit souběh;
• už předtím, o hodinu dříve vracejí vyprávění k dřívějšímu ději;
• teprve potom, až když zdůrazňují, že další událost nenastala dřív.

Vid však není jediným prostředkem uspořádání dějů:

Časové výrazy zde řadí činnosti za sebe, přestože jsou všechna slovesa nedokonavá. Věta neříká, zda zprávu nebo knihu dokončila.

4.Návrat k dřívější události

Pořadí vět nemusí odpovídat pořadí událostí. Vypravěč může nejprve popsat situaci a teprve potom vysvětlit její příčinu.

Tvar nechal je dokonavý, ale neposouvá příběh do dalšího okamžiku. Označuje dřívější událost. Časový vztah vyplývá ze slova ráno a z celého kontextu.

V běžném vyprávění zde čeština používá minulý čas stejně jako u ostatních minulých dějů. Dřívější událost odlišíš časovým údajem nebo jasnou souvislostí, nikoli automaticky jiným slovesným časem.

5.Stejná situace, jiný pohled

Volbou vidu rozhoduješ také o tom, kterou část situace čtenáři ukážeš.

První vyprávění zachycuje činnost v určitém okamžiku. Nevylučuje, že ji Klára později dokončila. Druhé představuje nakrájení chleba jako dokončený krok před dalšími událostmi.

6.Kontrola vlastního vyprávění

Při volbě vidu postupuj podle toho, co chceš sdělit:

1. Ukazuji průběh nebo pozadí? Často se hodí nedokonavé sloveso: čekal, četla, pršelo.
2. Představuji ohraničenou událost nebo další krok? Často se hodí dokonavé sloveso: přišel, otevřela, položila.
3. Je časový vztah jasný? Podle potřeby přidej zatímco, potom, už předtím nebo konkrétní časový údaj.
4. Netvrdím něco navíc? Nedokonavý vid sám neznamená, že děj nikdy neskončil. Dokonavý vid sám nezaručuje, že událost nastala až po předchozí větě.

Vid určuje pohled na děj; časové pořadí vytváří společně s kontextem.