Vytýkací konstrukce: byl to on, kdo.

1.Význam a komunikační účinek

Konstrukcí byl to on, kdo… zdůrazníš, komu má být připsán určitý děj. Naučíš se ji používat při opravě cizího tvrzení, při určení původce děje i při zdůraznění jeho odpovědnosti. Důležité jsou přitom shoda, volba vztažného výrazu a návaznost na předchozí kontext.

Porovnej dvě výpovědi:

• Petr upozornil na chybu. Neutrální sdělení; konkrétní důraz závisí také na kontextu a intonaci.
• Byl to Petr, kdo upozornil na chybu. Do popředí se výslovně dostává totožnost člověka, který na chybu upozornil.

Vytýkací konstrukce rozděluje sdělení na zdůrazněný výraz a část, která popisuje jeho roli v ději. Označení vytýkací zde znamená vyzdvihující, nikoli kritizující.

2.Stavba konstrukce

Základní podobu lze zachytit takto: tvar slovesa být + to + vytčený výraz, kdo / který…

Část	Příklad	Úloha
Sloveso být a výraz to	Byl to	Uvádějí identifikaci
Vytčený výraz	Petr	Označuje zdůrazněnou osobu
Navazující vztažná věta	kdo upozornil na chybu	Vyjadřuje děj spojený s touto osobou

Vztažnou větu odděluj čárkou. Celek však tvoří jednu výpověď; druhá část není dodatečně připojená samostatná poznámka.

V tomto základním typu stojí vytčený výraz v 1. pádě: on, Petr, naše sousedka. Vztažné kdo zde označuje osobu a je podmětem navazující věty.

3.Shoda a volba vztažného výrazu

Ve spojení byl to Petr se minulý tvar slovesa být řídí vytčeným výrazem. Samotné to zůstává stejné: nemění se na ta ani ti.

Vytčený výraz	Celá konstrukce
Mužský rod, jednotné číslo	Byl to Pavel, kdo zavolal pomoc.
Ženský rod, jednotné číslo	Byla to Eva, která zavolala pomoc.
Mužský životný rod, množné číslo	Byli to sousedé, kteří zavolali pomoc.
Ženský rod, množné číslo	Byly to sousedky, které zavolaly pomoc.
Střední rod, jednotné číslo	Bylo to jeho rozhodnutí, které změnilo celý plán.

U osob lze použít kdo i odpovídající tvar zájmena který: Byl to Pavel, kdo zavolal pomoc i Byl to Pavel, který zavolal pomoc. Zájmeno který zřetelně vyjadřuje rod a číslo svého řídícího jména. U neosobního výrazu v posledním řádku použij které, nikoli kdo.

U první a druhé osoby se osobní tvar slovesa být přizpůsobuje vytčenému zájmenu:

4.Kontrast, odpovědnost a návaznost

Konstrukce se uplatňuje zejména ve třech situacích:

• Oprava totožnosti: Ne, byl to Martin, kdo poslal konečnou verzi, ne Pavel.
• Zdůraznění zásluhy nebo odpovědnosti: Byl to právě správce, kdo si nesrovnalosti všiml jako první.
• Významný obrat ve vyprávění: Všichni ještě váhali. Nakonec to byla nejmladší členka týmu, která navrhla řešení.

Výrazy právě, nakonec nebo výslovné ne někdo jiný pomáhají určit zamýšlený kontrast. Nejsou však povinnou součástí konstrukce.

Zápor může odmítat právě totožnost původce děje:

Zájmeno on použij tehdy, když je z kontextu jasné, koho označuje. Pokud se předtím mluvilo o několika mužích, bývá přesnější zopakovat jméno.

5.Kdy dát přednost kratší větě

Vytýkací konstrukce je výraznější než prosté sdělení. Hodí se do argumentace, polemiky i vyprávění, ale její časté opakování může působit těžkopádně. Nejde o povinný způsob vyjádření důrazu.

Na otázku Kdo to poslal? obvykle stačí Petr nebo Poslal to Petr. Odpověď Byl to Petr, kdo to poslal věnuje identifikaci větší pozornost; je vhodná například při rozplétání nedorozumění.

Před použitím si ověř:

1. Chci skutečně vyzdvihnout totožnost původce děje, nebo jen sdělit událost?
2. Je jasné, ke komu odkazuje případné on?
3. Odpovídá tvar byl, byla, byli, byly vytčenému výrazu?
4. Zvolil jsem vhodné kdo nebo tvar který a oddělil vztažnou větu čárkou?

Petr to oznámil především sděluje děj. Byl to Petr, kdo to oznámil výslovně staví do popředí jeho původce.