Čárky u přístavku, vsuvky a několikanásobných členů.

1.Co čárkami oddělujeme

Čárky ukazují, zda výraz přidává další pojmenování, přerušuje větu poznámkou, nebo spojuje rovnocenné členy. Naučíš se rozlišovat přístavek, vsuvku a několikanásobný větný člen a rozhodovat podle jejich významu.

Jev	Co vyjadřuje	Příklad
Přístavek	Jinak pojmenovává tutéž osobu nebo věc.	Brno, druhé největší město Česka, leží na Moravě.
Vsuvka	Přidává samostatnou poznámku mluvčího.	Ten návrh, pokud si dobře vzpomínám, už známe.
Několikanásobný větný člen	Obsahuje několik rovnocenných složek.	Koupili jsme chléb, mléko a sýr.

2.Přístavek: další pojmenování

Přístavek označuje totéž co výraz před ním, ale jinými slovy. Pokud je připojen jako volné doplnění, oddělujeme ho čárkami. Uvnitř věty potřebuje čárku z obou stran. Na konci věty druhou čárku nahrazuje koncové znaménko.

Petra a nová kolegyně jsou jedna osoba. Všimni si také pádu: Petra – kolegyně, Petru – kolegyni, s Petrou – kolegyní.

Ne každé spojení dvou pojmenování však oddělujeme. Těsné spojení titulu, funkce či obecného označení se jménem obvykle tvoří jeden celek: doktor Novák, řeka Vltava, moje sestra Jana.

3.Vsuvka: poznámka uvnitř sdělení

Vsuvka přerušuje základní sdělení komentářem, doplněním nebo upozorněním. Na rozdíl od přístavku nemusí nikoho ani nic znovu pojmenovávat. Do věty je vložena samostatně; po jejím odstranění zůstává základní větná stavba zachována.

Uvnitř věty oddělujeme vsuvku čárkami z obou stran. Pro výraznější oddělení lze použít také dvojici pomlček nebo závorky:

• Výsledek – to musím přiznat – mě překvapil.
• Výsledek (to musím přiznat) mě překvapil.

4.Několikanásobný člen: výčet a spojky

Několikanásobný větný člen tvoří složky se stejnou větnou funkcí. Mohou to být například podměty, předměty nebo přívlastky. O čárce rozhoduje způsob spojení a vztah mezi složkami.

Spojení	Pravidlo	Příklad
Bez spojky	Složky oddělujeme čárkami.	Na stole ležely knihy, sešity, tužky.
Jednoduché a, i, ani ve slučovacím významu	Před spojkou čárku nepíšeme.	Potřebujeme papír a nůžky.
Nebo, či jako běžná nabídka možností	Před spojkou čárku nepíšeme.	Dáš si čaj nebo kávu?
Ale, nýbrž	Před spojkou píšeme čárku.	Hledáme malý, ale světlý byt.
Opakované i – i, ani – ani	Čárka stojí před druhou a další složkou.	Pozvali i Janu, i Pavla.
Dvojité buď – nebo	Čárka stojí před druhou složkou.	Vyber si buď čaj, nebo kávu.

Ve výčtu jablka, hrušky a švestky je čárka mezi prvními dvěma složkami, ale před závěrečným slučovacím a není.

U spojky nebo rozlišuj prostou nabídku od důrazného protikladu, který jednu možnost vylučuje. Samotný fakt, že si někdo nakonec vybere jen jednu věc, ještě čárku nevyžaduje.

5.Kdy zdánlivý výčet výčtem není

Dvě přídavná jména před podstatným jménem netvoří automaticky několikanásobný přívlastek. Mohou také rozvíjet pojmenování postupně.

• Úzká, kamenitá cesta: cesta je úzká a zároveň kamenitá. Vlastnosti uvádíme jako rovnocenné.
• Nový školní batoh: základní spojení je „školní batoh“ a o něm říkáme, že je nový. Jde o postupně rozvíjející přívlastek, bez čárky.

Možnost vložit a pomáhá poznat rovnocenné vlastnosti, ale vždy kontroluj také zamýšlený význam.

Pozor i na čárku, která uzavírá přístavek těsně před spojkou a:

6.Kontrola před napsáním čárky

1. Jde o další pojmenování téže osoby nebo věci? Volně připojený přístavek odděl; těsné spojení jako doktor Novák nerozděluj.
2. Jde o samostatnou poznámku? Vsuvku uvnitř věty zpravidla odděl z obou stran.
3. Jde o rovnocenné složky? Bez spojky napiš čárky; se spojkou ověř význam a případné opakování spojky.
4. Jsou vedle sebe dvě přídavná jména? Rozliš rovnocenné vlastnosti od postupného rozvíjení.
5. Otevřel jsi vložený výraz čárkou? Zkontroluj, že je také správně uzavřen.